Gustavo Adolfo Bécquer (1836-1870) byl španělský básník v období romantismu. Dodnes je jedním z nejoblíbenějších autorů, hlavně proto, že jeho témata nikdy nestárnou: láska, inspirace v přírodě a spiritualismus.
Jako většina romantických básníků, Bécquer měl sice manželku, ale ta ani v nejmenším nebyla inspirací pro jeho básně. Na druhou stranu, ani ona nezahálela, a také si našla milence. Sám Bécquer nebyl zrovna nejlepší partie: sotva si udržel práci v novinách a neustále cestoval se svým bratrem. Zemřel na „nemoc všech romantiků“ – tuberkulózu.
Jeho nejznámějším dílem jsou Rimas y Leyendas (do češtiny jeho básně přeložil Miloslav Uličný, Sloky). Já si tu pravděpodobně nejoblíbenější báseň pro sebe překládala během svého pobytu v Granadě na Erasmu. Jedná se o báseň LIII, o vlaštovkách.
Inspirací mi k tomu byla píseň od španělské kapely La Oreja de Van Gogh – Jueves (která byla celá věnovaná mnohem závažnějšímu tématu, ale Bécquerovy vlaštovky mě tam vždy uchvátily):
Y así pasan los días, de lunes a viernes
Como las golondrinas del poema de Bécquer
Y de estación a estación, en frente tú y yo
Va y viene el silencio
